V Brně (bohužel) jako v Praze

23. 5. 2018 se v Brně konala konference Stavebního fóra, které byla Asociace brněnských architektů partnerem. Závěry z konference nejsou radostné a upozorňují na několik trendů z brněnského trhu posledních měsíců.

Když pražští rezidenční developeři oznamovali své výsledky za letošní první čtvrtletí, tvářili se u toho velmi kormutlivě. Jak jinak – nových bytů se v metropoli prodalo méně než před rokem a ještě o kousek méně než před dvěma lety. Brněnský development ovšem při podobné příležitosti mohl přímo ronit hořké slzy – 88 prodaných bytových novostaveb za tři měsíce na druhém realitním trhu republiky zní nejen tristně, ale přímo katastroficky.

„Ten propad je stále větší. Loni se v prvním kvartálu na brněnském trhu prodalo 224 nových bytů, ale v roce 2016 to bylo dokonce 378,“ říká František Šudřich ze společnosti Trikaya. A ze statistik, které tato brněnská developerská firma tvoří už pár let, přidává ještě další čísla: „Ke konci letošního března se průměrné ceny bytových novostaveb v Brně meziročně zvýšily o 19 %, když za dva roky narostly o 27 %.“ Na brněnském diskusním setkání Stavebního fóra k tomu dodal ještě další výpočet, který kalkuluje i se zvyšováním hypotečních úroků, pohyby daňových sazeb a podobně: „Vyšlo nám, že reálně se cena bydlení v Brně za dva roky zvedla o 43 %!“

Jako vejce vejci

Zmíněná mikrokonference SF se konala pod názvem „Jak se staví v Brně“ – a její průběh přinesl jednoznačnou odpověď: špatně! Zakopaný pes je nikoli překvapivě do značné míry téhož plemena jako v Praze. I na Brno dopadá, že platné stavební právo neodpovídá ani době, ani potřebám, ani poměrům – což platí jak pro územně-plánovací dokumenty, tak schvalovací procesy. K tomu prvnímu architekt Jaroslav Dokoupil ze sdružení ABRAST (Asociace brněnských architektů a stavitelů) podotýká: „Problémů je více než hodně. Jedním z těch větších je skutečnost, že územně-plánovací dokumenty jsou z hlediska legislativního opatřením obecné povahy. A jako takové jsou napadnutelné soudně. To je zásadní omezení principů samosprávy. V podstatě jde o přechod jejího výkonu na soudy.“ Stejně ABRAST hodnotí přílišnou „otevřenost“ – rozuměj účast veřejnosti – tvorby územích plánů či skutečnost, že podle stejných pravidel se zpracovává územní plán malé vísky i velkoměsta.

Netřeba dodávat, že si Brno stejně jako Praha v zákonné lhůtě pořídit nový územní plán nestihlo a má – zase obdobně jako metropole – složit reparát do roku 2022. Takže zatím se staví či spíše nestaví podle plánu starého, který ovšem víceméně všichni považují za zastaralý a pro současné Brno nevhodný, poměry se v uplynulých dvaceti letech zkrátka hodně změnily.

Podobnost nikoli náhodná dvě největší města Česka spojuje i co do práce stavebních úřadů. „Brno jich má 21, chtělo by to reorganizaci a snížení jejich počtu na dva tři – jenom tak se dá skutečně plánovitě řídit výstavba velkého města,“ říká architekt Dokoupil. A jeho kolega z ABRASTu, Marek Vinter, k tomu dodává: „Obvykle jsou úředníci pasivní, minimálně kreativní a je jich také málo. Jindy ale jsou zase přespříliš aktivní a třeba regulativy územního plánu vykládají často velmi pozoruhodně!“

 

Celý report z akce k přečtení na webu Stavebního fóra.